Dne 1. 11. 2026 byly uděleny Státní cena za literaturu a za překladatelské dílo a Ceny Ministerstva kultury za rok 2026. Státní cenu za překladatelské dílo získala Stanislava Pošustová-Menšíková za nadčasový překlad trilogie Pán prstenů a nastavení vysoké jazykové laťky pro celý žánr fantasy. I Státní cena za literaturu nese výraznou překladatelskou stopu, jelikož ji za román Rok s ostatními sirotky s přihlédnutím k jeho předešlé tvorbě beletristické, esejistické i k překladatelské činnosti obdržel člen Obce překladatelů Václav Jamek.
Stanislava Pošustová-Menšíková je významná česká překladatelka, jejíž profesní dráha je úzce spjata s FF UK. Zde působila jako dlouholetá vedoucí knihovny anglistiky poté, co na fakultě úspěšně vystudovala obor angličtina – čeština a v roce 1972 zde získala doktorát. Do češtiny přeložila zhruba padesát titulů se zaměřením na beletrii, literaturu faktu a především fantastiky, čímž do značné míry definovala její vnímání v českém prostředí.
Do širšího povědomí se zapsala především jako dvorní česká překladatelka díla J. R. R. Tolkiena. Její nejznámější prací je jeho trilogie Pán prstenů, kterou na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let překládala bez jakékoli vyhlídky na oficiální vydání – původně, aby si ji mohl přečíst její otec. Její překlad Tolkienova díla zůstává i po letech nadčasovým, a to i díky tomu, že ačkoliv Tolkien čerpal příběhově i lingvisticky inspiraci z raně středověkých pramenů, překlad Stanislavy Pošustové-Menšíkové vystihuje hlubokou poetiku originálu s využitím v podstatě současné češtiny. Dnešním čtenářům tak otevírá vstup do světa mýtického dávnověku, aniž by si pomáhal uměle historizujícími prvky či pokusy o archaickou češtinu, která by na čtenáře mohla působit příliš knižně či nepřirozeně. Překlad Pána prstenů se nejprve šířil samizdatově a knižního vydání se dočkal až na počátku devadesátých let v nakladatelství Mladá fronta. Tolkienův Silmarillion musela přeložit hned dvakrát, protože jeho samizdatová verze se zčásti ztratila a zbytek byl zcela svévolně zredigován.
Kromě Tolkiena obohatila Stanislava Pošustová-Menšíková českou kulturu také překlady děl autorů, jako jsou H. P. Lovecraft, Nathaniel Hawthorne, Ellis Petersová, Neil Gaiman či Sean O’Casey. Za svůj výjimečný přínos k rozvoji Tolkienova odkazu byla v roce 1993 jmenována doživotní čestnou členkou Společnosti přátel J. R. R. Tolkiena.
Václav Jamek je spisovatel, básník, esejista, publicista, překladatel a diplomat. Narozen na Kladně v roce 1949. V mládí studoval na Carnotově lyceu v Dijonu ve Francii a následně na Karlově univerzitě francouzštinu, literární komparatistiku, psychologii a romanistiku. Působil jako redaktor nakladatelství Academia a Odeon. V letech 1995–1998 pracoval jako kulturní rada v Paříži a dlouhodobě přednášel na FF UK, kde se habilitoval jako docent francouzské literatury.
Jakožto bilingvní autor je vysoce ceněn i ve Francii; již v roce 1989 zde získal prestižní ocenění Prix Médicis za esejistiku. Jeho žánrově pestré dílo se vyznačuje jazykovou vytříbeností, osobitým stylem, v němž hraje klíčovou roli subjektivní perspektiva, ironie, hyperbola a společenská kritika. Publikuje i pod pseudonymem Eberhardt Hauptbahnhof.
Do jeho prozaické tvorby patří také oceněná kniha Rok s ostatními sirotky (2025), dílo na pomezí autobiografie a eseje. Václav Jamek v něm po letech oživil a zrekapituloval hraniční zážitek, kdy musel na počátku 60. let nedobrovolně strávit rok v dětském domově. Citlivě propojuje vzpomínky dvanáctiletého chlapce s filozofickým nadhledem i skrytým humorem dospělého, otevírá křehká témata dětské samoty, morálky i janusovské tváře lidské povahy.
Václav Jamek je rovněž výlučným překladatelem z francouzštiny (mj. díla Michela Tourniera, Georgese Pereca či Patricka Modiana). Za překlad antologie textů Henriho Michauxe obdržel Cenu Josefa Jungmanna, za soubor esejů Duch v plné práci Cenu Toma Stopparda a v roce 2020 získal Cenu Karla Čapka za prosazování demokratických a humanistických hodnot.
