Porota Anticeny Skřipec, pracující v roce 2026 ve složení Tereza Prymak (předsedkyně), Jiřina Vyorálková a Sára Dvořáková, se po posouzení návrhů rozhodla Anticenu Skřipec 2026 udělit překladateli a nakladateli Rudolfu Červenkovi, a to dohromady za dva počiny – za překlad Machiavelliho Vladaře a za překlad Hovorů k sobě Marca Aurelia. Oba vydal ve svém nakladatelství Leda v roce 2024. Vladaře redigovala Eva Mikolášková, Hovory k sobě mají jako odpovědnou redaktorku uvedenu Kamilu Hantákovou.
Udělen letos byl i Skřipeček, a to nakladatelství CooBoo ze skupiny Albatros Media za vydání knihy Sashy Peyton Smith Dohoda růží, kterou přeložila Markéta Forejtová, odpovědnou redaktorkou byla Kateřina Hajžmanová. Kniha vyšla v roce 2025.
Skřipec
Ačkoliv jde o texty z naprosto odlišných dob a různých jazyků, vykazují Vladař i Hovory k sobě v překladu Rudolfa Červenky řadu společných nešvarů. V případě Marca Aurelia je navíc zarážející to, z jakého textu překladatel vycházel: na videu na YouTube kanále nakladatelství Leda překladatel uvádí, že řecky neumí, proto překládal s podstročnikem, v tiráži se však dočteme, že vycházel ze starého překladu do angličtiny z roku 1794, znovu vydaného roku 1902, navíc „s využitím českých podnětů, jež z řeckého originálu pořídila Marion Cassade“. Pan Červenka se tedy zjevně nezdráhá překládat z jazyka, jímž vládne omezeně, ne-li vůbec, a překládá přes třetí jazyk ze zdroje, o němž nevíme, nakolik přesný a úplný je. U obou posuzovaných titulů se dá vysledovat, že s texty originálů nakládá velmi volně, občas něco přidá či vynechá. Alarmující pak u obou textů je to, že s důležitými pojmy zachází zavádějícím způsobem a překládá je někdy až chybně (například „aspekt“ místo „hmota“ u Marca Aurelia), v některých případech nekonzistentně (například u Machiavelliho pojem principato, česky „vladařství“, překládá jako „monarchie“ i jako „vláda“, pojem virtù, česky „ctnost“, „zdatnost“, překládá jako „osobní nasazení“, „být geniální“, „kvality“, „talent“, „schopnosti“ atd. ). Jde přitom o díla z oboru filozofie, respektive politické teorie, kde by měl na jasnost a správnost pojmů být kladen obzvláštní důraz.
U obou textů překladatel zároveň deklaruje záměr představit soudobým čtenářům moderní a čtivé překlady klasických děl. U Vladaře se mu sice podařilo dosáhnout čtivosti, představovaný obsah je však zavádějící, až neuchopitelný. Překlad Hovorů k sobě vykazuje navíc archaizující rysy. Pan Rudolf Červenka si podle nás zaslouží Skřipec z více důvodů – za pochybné překladatelské praktiky a zjevné přecenění vlastních schopností. Navíc v případě Vladaře se nám nabízí i otázka, proč vůbec pořizovat tímto způsobem překlad díla, u nějž máme řadu kvalitních a dostupných překladů, jak těch čtivějších, tak i nový akademický.
Posudek na překlad Machiavelliho Vladaře
Posudek na překlad Hovorů k sobě Marca Aurelia
Skřipeček
Před dvěma lety stejnému překladatelsko-redakčnímu tandemu v nakladatelství CooBoo uniklo udělení Skřipce jen o vlásek, tehdy šlo o román Sashy Laurens Mladokrevní, který byl předmětem kritického článku Jany Malé na portálu iLiteratura. Od té doby bohužel k žádnému zlepšení nedošlo. Dohoda růží je opět knihou z žánru young adult, tentokrát se specifikací romantasy, určenou především mladým čtenářům. Na první pohled jsou nejvýraznější problémy na stylistické rovině, např. nadměrné užívání přivlastňovacích zájmen, přivlastňování genitivem, opakování slov a kostrbaté formulace přejímající anglickou syntax (např. „Abych dokázala zajistit oddanost budoucí manželky dvoření mému synovi a poctivý souboj o jeho ruku v průběhu celé sezony,“ nebo „Mám pocit, jako by Emmettova ruka v Lydii zhasla její vnitřní světlo.“). Kolací textu byly zjištěny významové chyby a také necitlivé zásahy překladatelky, která text místy rozšiřuje o vlastní dodatky a jinde naopak eliminuje styl autorky originálu. Provedené změny jsou neopodstatněné, ubírají textu výrazovou škálu a často mění jeho vyznění.
První posudek na překlad knihy Dohoda růží
Druhý posudek na překlad knihy Dohoda růží
