Jiří Holub (1976) překládá ze španělštiny, ale jeho prvním překladem byla antologie písní okcitánských trubadúrů Přátelé, přiléhavý složím vers (2002), kterou připravil s Josefem Prokopem. Podílel se na výboru Pět mexických her (2006) a na antologii povídek Kubánská čítanka (2006). Spolu s Janem Hlouškem přeložil román peruánského nobelisty Maria Vargase Llosy Ráj je až za rohem (2007). Za překlad raně novověkého románu Portrét pěkné Andalusanky Francisca Delicada získal ocenění AZ News a Magnesia Litera 2021.

Zdůvodnění poroty

Arenasův opus patří k dílům, v nichž se čtenář nenechává unášet příběhem, nýbrž jazykem. Bez vynikajícího překladu by tímto textem neproplul. Díky talentu, jazykovému citu a erudici Jiřího Holuba mu toto nebezpečí nehrozí. V češtině tak máme k dispozici zásadní dílo moderní kubánské literatury, které drží pohromadě navzdory výrazové i obsahové různorodosti jednotlivých kapitol: féerií, filozofických úvah, dopisů, proslovů, dadaistických legrácek i silných autobiografických výpovědí. Neustálé balancování mezi smíchem a pláčem, mezi obscénností a lyrikou je v překladu zvládnuto suverénně. Překladatel se obratně dostává přes nástrahy sémantických i fonetických hříček, s velkou invencí pracuje s lexikálními novotvary. Stále si však udržuje smysl pro míru. Překlad Barvy léta je významný kulturní počin, který si plně zaslouží nejvyšší ocenění.

David Bernstein (1980), překladatel a učitel českého jazyka. Vystudoval bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Učil na katedře bohemistiky na univerzitě v bulharské Sofii, v Plovdivu a v indickém Dilí. V současné době působí jako vysokoškolský pedagog na na Univerzitě J. E. Purkyně a na VŠE. Za své překlady a za přínos bulharské literatuře získal v roce 2016 Cenu obce překladatelů.

Zdůvodnění poroty

Příběh se točí kolem projektu na stavbu sanatoria ve Švýcarsku, jehož cílem je léčba pacientů skrze evokaci minulých epoch. Vypravěč se tak dotýká problematiky osobní i kolektivní paměti, také ale prostředkuje návraty do vlastní minulosti ve své domovině a úskalí všech takových „výprav“. Gospodinovo vyprávění je cenné i tím, že se v něm vysmívá bulharským nacionalistickým mýtům, ale dotýká se i potíží spojených s včleněním země do Evropy. Všechny tyto složitě spletené vypravěčské linie a románové polohy se překladateli podařilo zcela přesně vystihnout, a upozornil tak na mimořádné dílo současné bulharské literatury.

foto: Vojtěch Vlk

Viktorie Hanišová (1980) je česká spisovatelka a překladatelka. Vystudovala anglistiku a germanistiku, v současnosti překládá z angličtiny a němčiny. Za překlad knihy Philippa Winklera Chuligán (2017) získala v roce 2018 tvůrčí ocenění v rámci Ceny Josefa Jungmanna.

Zdůvodnění poroty

Svým druhým prozaickým dílem se tato německá autorka tureckého původu zařadila mezi nejvýraznější hlasy současné německé literatury. Viktorie Hanišová citlivě vystihla proměnlivý charakter románu a dokázala přesvědčivě převést rozdílné způsoby vyjadřování jednotlivých postav včetně barvitých hovorových pasáží a jazyka imigrantů, přičemž zachovala jeho živost i emocionální sílu. 

Pavlína Krámská (1978) vystudovala obor sinologie–kulturologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se současnou tchajwanskou literaturou. Působí jako překladatelka, editorka a spisovatelka.

Zdůvodnění poroty

Překladatelka českému čtenáři bezpečně zprostředkovala neustálé střídání časových rovin, kdy se současnost mísí s minulostí, částečně reflektovanou prostřednictvím přiznaných vzpomínek a částečně prožívanou tady a teď. Realita je navíc protkána fantastickými a nadpřirozenými detaily, někdy zabarvenými blíže neurčenou náboženskou vizí života a smrti. Porota přihlédla i k překladatelčině soustavné a kvalitní péči o zpřístupňování tchajwanské literatury v České republice.

Jan Machonin (1976) vystudoval ruská a východoevropská studia na FSV UK. V letech 2007–2023 žil v Moskvě. Byl redaktorem časopisů Babylon a A2, pravidelně přispívá do programu ČRo Plus. Vydal básnické sbírky Psi v Davosu (2003) a Pomalý sešit (2024). S Alenou Machoninovou připravil antologii poezie básníků lianozovské školy Zloději všedních okamžiků (2015). Přeložil např. pětidílný cyklus Kolymských povídek Varlama Šalamova (2012–2019).

Zdůvodnění poroty

Vypravěč evokuje prostředí pravoslavného kléru na ruském maloměstě v druhé polovině 19. století. Líčí jeho zvyklosti, zvláštní životní rytmus, stejně jako jeho kontakty s okolním prostředím, hlavně s měšťany, kteří jsou – stejně jako duchovenstvo – vykresleni ve svých specifických jazykových a charakterových rysech. Jan Machonin se skvěle zhostil složité jazykové, stylové a narativní konfigurace prózy, pro niž je typické křížení mezi neutrálním jazykem, knižní mluvou a hovorovými až pitoreskními projevy.

Pavel Novotný (1976) je básník, překladatel, germanista, pedagog a také hudebník a výtvarník. Působí na Katedře německého jazyka při Technické univerzitě v Liberci. Překládá především z němčiny. Jako literární vědec se zabývá literární koláží a montáží, dále problematikou tzv. akustické literatury a experimentální rozhlasovou hrou.

Zdůvodnění poroty

Literární dílo německého všestranného avantgardního umělce Kurta Schwitterse je natolik specifické, že jeho překlad je skutečnou výzvou. Kromě titulní dadaistické skladby Anna Poupě výbor zahrnuje i partituru slavné Prasonáty i obrazové básně. V Pavlu Novotném našel Schwitters kongeniálního překladatele, který dokázal rozklíčovat a překladem interpretovat všechny nástrahy originálu a navíc doprovodil výbor cenným doslovem.

Petra Zikmundová (1991) vystudovala překladatelství se specializací čeština–francouzština a nordistiku na FF UK a působila jako redaktorka v nakladatelství Garamond. V současné době je u nás dvorní překladatelkou francouzské spisovatelky Virginie Despentes.

Zdůvodnění poroty

Překladatelka se se vzácnou empatií dokázala napojit na autorčin jazyk a vyjadřování. S identickou samozřejmostí a přirozeností střídá rejstříky, jež se v textu neustále mísí a proměňují, často i uvnitř jedné promluvy. Postavy jsou díky svému vyjadřování stejně uvěřitelné jako ve francouzské verzi. Celá trilogie balancuje na tenké hraně popkultury, zároveň však prokazuje hlubokou znalost kanonických literárních děl. Překlad Petry Zikmundové tuto inspiraci respektuje, zůstává jí věrný. Obtížný jazyk převádí s přehledem, hlubokým porozuměním a bezpečnou znalostí krajiny současné češtiny – vysoké i nízké.

Václav Křenek (1997) se narodil a vyrostl v Českých Budějovicích. Vystudoval na FF UK norštinu a bohemistiku, pracuje jako knihovník v Národní knihovně. Věnuje se také poezii a povídkové tvorbě. Je jedním z hlavních organizátorů českobudějovického literárního festivalu Literatura žije!.

Zdůvodnění poroty

Překladatel se musel do hloubky seznámit s jazykovým prostředím vyloučených lokalit v Oslu, se specifiky tzv. kebabové norštiny i raperského slangu a pak je co nejvěrohodněji převést do češtiny s využitím adekvátních českých jazykových prostředků. Skvěle se mu podařilo proniknout i do hlubších emočních úrovní textu a zprostředkovat čtenáři přesvědčivý, celistvý dojem životní zkušenosti hluboce traumatizovaného mladého člověka. 

Blanka Stárková je přední česká překladatelka ze španělštiny, jejíž dílo zásadním způsobem obohatilo českou kulturu. Během více než padesátileté překladatelské dráhy uvedla do češtiny řadu klíčových autorů hispánské literatury – Gabriela Garcíu Márqueze, Javiera Maríase, Julia Cortázara, Abela Posseho, Miguela Delibese a další. Její překlady se vyznačují jazykovou vytříbeností, schopností zachytit autorský styl i kulturní kontext originálu a staly se nedílnou součástí českého literárního kánonu.

Vedle překladatelské práce působila jako rozhlasová redaktorka a dramaturgyně stanice Vltava a v těchto rolích významně přispěla k propagaci světové literatury a k formování kulturního prostředí. Je držitelkou Státní ceny za překladatelské dílo (2020) a Řádu Isabely Katolické.

Blanka Stárková představuje osobnost, jejíž celoživotní dílo má zásadní význam pro český literární překlad i kulturní dialog. Její uvedení do Síně slávy je uznáním výjimečného přínosu a inspirací pro současné i budoucí generace překladatelů.

Porota uděluje Krameriův vinš Michalu Švecovi za několikaletou neobyčejně přínosnou činnost ve výboru Obce překladatelů. Uplatnil při ní své nebývalé manažerské zkušenosti a výsledkem byl úspěšný fundraising, nové přehledné a funkční webové stránky či rozšířená nabídka služeb a akcí pro členy. Překladatelé sdružení v OP se díky tomu dočkali výrazného zviditelnění a propojení s dalšími českými zájmovými organizacemi v oblasti překladu beletrie.

Profil Michala Švece v databázi Obce překladatelů