Statut Ceny Josefa Jungmanna
Obec překladatelů (OP) uděluje Cenu Josefa Jungmanna (Cenu JJ) za nejlepší překladové dílo publikované v prvním vydání v českém jazyce v oblasti prózy, poezie, dramatu, případně nebeletristické literatury z oboru humanitních věd v předchozím kalendářním roce.
I. Cenu lze udělit každoročně a může být udělena pouze jedna.
II. S udělením ceny je spojena finanční odměna 50 000,- Kč (pokud se výboru OP podaří získat na cenu finanční prostředky). Výše finančního ohodnocení dalších vynikajících překladů (viz bod VI.) vychází z aktuálních možností OP.
III. Návrhy na ocenění může podat každá právnická a fyzická osoba na adresu OP. Uzávěrka pro podání návrhů je 31. března. Základním vodítkem je vročení v tiráži knihy. Dojde-li ke skluzu ve vydání oproti vročení, zváží porota, zda titul zahrne do posuzovaného ročníku, nebo jej přeřadí do ročníku následujícího.
IV. Návrh na cenu a další tvůrčí odměny předkládá výboru OP nezávislá odborná porota na základě zevrubného posouzení kvality překladů. Porotu tvoří minimálně 5 členů, které každoročně jmenuje výbor OP. Má-li porota sudý počet členů, disponuje její předseda 2 hlasy. Porota si může vyžádat posudky i od externích jazykových znalců.
V. Navržené tituly jsou zveřejněny ve Zprávách OP.
VI. Užší nominaci sedmi překladatelů, z nichž vzejde nositel Ceny JJ, porota oznámí výboru nejpozději do 5. září. Nominovaní překladatelé, kteří Cenu JJ nezískají, obdrží tvůrčí odměny OP; obzvlášť hodnotné tituly lze ocenit tzv. mimořádnou tvůrčí odměnou.
VII. O udělení Ceny JJ a dalších ocenění rozhodne na návrh poroty výbor OP.
VIII. Cena je vyhlašována ke Dni překladatelů 30. září na slavnostním shromáždění.
IX. Cena nemůže být udělena členu odborné poroty, která návrhy posuzuje.
X. V rámci vyhlášení Ceny JJ uděluje OP na návrh odborné poroty Prémii Tomáše Hrácha za mimořádný překladatelský počin mladého překladatele. Prémii lze udělit překladateli, který v předchozím kalendářním roce nepřekročil věkovou hranici 34 let.

(Ročník:  1: 1991  2: 1992  3: 1993  4: 1994  5: 1995  6: 1996  7: 1997  8: 1998  9: 1999  10: 2000  11: 2001  12: 2002  13: 2003  14: 2004  15: 2005  16: 2006  17: 2007  18: 2008)

Ročník 18 (2008)

Porota ve složení Zdeněk Beran - předseda, Jarmila Emmerová, Božena Koseková, Dagmar Hartlová a Václav Jamek posoudila 52 navržených překladů vydaných v roce 2008 a ocenění rozdělila takto:

Cena Josefa Jungmanna za nejlepší literární překlad vydaný v roce 2008:
Vlastě Dufkové za překlad z portugalštiny, Joao Guimaraes Rosa: Burití, Torst 2008

J. G. Rosa (1908-1967) je prozaik, jehož dílo zaujímá v brazilské literatuře ojedinělé místo díky charakteristické ideové mnohovrstevnatosti, filozoficko-náboženské hloubce a bohatému využití výrazových možností jazyka. Z autorových prací, s nimiž měl český čtenář zatím možnost se seznámit, vyniká zejména román Velká divočina: stezky. Na rozdíl od napínavého příběhu, tvořícího páteř tohoto díla, je Burití spíše prózou vystavěnou na jemné symfonii pocitů, smyslů a nálad, na souznění slova s tichem. Nevyřčenost a neukončenost, ony základní rysy jazyka, jehož prostřednictvím před čtenářem postupně vyvstává obraz jihoamerického venkova, nabízejí široký prostor fantazii a umožňují zkoumat možné významy a dobírat se nejrůznějších interpretací. Překladatel tak stojí před nebývale náročným úkolem, který by se dal přirovnat k nekonečnému boji o přiblížení se bohatosti původního sdělení za cenu co nejmenších ztrát: nejen že se musí vyrovnat s nástrahami specifických, odlehlých reálií a mnohdy vytvářet vlastní názvosloví, ale především musí dbát o uchování velkého množství filozofických a náboženských konotací, odkazů a skrytých významů.
Vlasta Dufková (1951), zkušená překladatelka z francouzštiny (zejména dílo A. Camuse) a portugalštiny (mj. svazek Pět portugalských novel), v tomto klání obstála výtečně. Výsledkem je jazykově bohatý a vynalézavý, mnohovrstevnatý a přitom čtivý text stírající namnoze hranice mezi prózou a poezií. Překlad rovněž doprovází rozsáhlá studie o autorovi a díle.

Hlavní tvůrčí odměna:
Karlu Fialovi za překlad ze starojaponštiny, Murasaki Šikibu: Příběh prince Gendžiho 1-4, Paseka 2002-2008

Rozsáhlé dílo klasické japonské literatury, psané v žánru „monogatari“ (vyprávění), přibližuje na životních osudech a milostných dobrodružstvích smyšleného prince Gendžiho svět nejvyšších kruhů kolem císařského dvora. Básnířka Murasaki Šikibu, žijící na přelomu 10. a 11. století, koncipovala román jako mozaiku epizod, skládající jednotlivé kapitoly, v nichž je epické líčení prokládáno básněmi (pětiveršími „tanka“), dokreslujícími náladu, pocity, úvahy postav anebo sloužícími jako prostředek komunikace mezi postavami. Text vznikal původně jako oblíbená četba na pokračování v literárních kruzích císařského dvora a knížecích sídel, od 12. století se stal předmětem literárně kritického hodnocení a literárně historického a teoretického bádání.
Také jeho překladatel, profesor Prefekturní univerzity ve Fukui a ředitel Japonského centra v Praze Karel Fiala (1946), patří k předním světovým znalcům tohoto díla a dalších starojaponských textů (z nich přeložil i rozsáhlý Příběh rodu Taira, 1994). Svůj navýsost fundovaný a zároveň „japonsky“ poetický překlad Příběhu prince Gendžiho dokončil profesor Fiala v roce oslav tisícího výročí vzniku díla a za zásluhy v oblasti zkoumání japonského jazyka a kultury byl na sklonku roku 2008 vyznamenán Řádem posvátného pokladu z rukou japonského císaře.

Mimořádná tvůrčí odměna:
Jiřímu Našincovi za překlad z rumunštiny, Norman Manea: Chuligánův návrat, Havran 2008
Norman Manea (1936), jeden z nejvýznačnějších představitelů rumunské exilové literatury současnosti, vypovídá v rozměrném románu Chuligánův návrat (2003) o absurdní a nelidské povaze nedávných evropských dějin. Autorovy životní osudy krutě poznamenaly dva totalitní režimy, nejprve deportace židovských rodin do koncentračních táborů v době druhé světové války a poté „rudá diktatura“, která po inscenovaném procesu poslala Maneova otce do tábora nucených prací v dobružské stepi. I sám Manea se neustále střetával s autoritativním režimem diktátora Ceaušeska a po marném boji s cenzurou kvůli alegorickému románu Černá obálka se v polovině 80. let rozhodl pro exil. Od roku 1989 přednáší evropskou literaturu na Bard College v New Yorku. Tato životopisná fakta zhruba také vymezují čas a prostor knihy, nicméně i tak je obtížné ji žánrově zařadit. Nejedná se pouze o autobiografii nebo rodinnou kroniku, protože se zabývá i osudem celých společenství, nejde ani o klasické paměti, neboť chronologický princip je neustále narušován podle okamžitých asociací a motivy se cyklicky vracejí, četné úvahové pasáže, odkazující spíše k esejistickému románu, zase obvykle neústí do sdělení výsledku reflexe, nýbrž do subjektivního tónu tázání nebo výkřiku. Síla výpovědi tak nespočívá v přesném literárním tvaru, ale v odkrývání a pojmenovávání nejhlubších vrstev paměti.
Jiří Našinec (1950), držitel ceny Magnesia litera a dalších ocenění, je naším nejproduktivnějším a nejvýznamnějším překladatelem rumunské beletrie (např. Sîrbu, Fulga, Tudoran a především Eliade). Maneův text tlumočil ideálním způsobem: při zachování veškeré proměnlivosti a bohatosti autorova jazyka vytvořil dojem, jako by čtenář četl nikoli překlad, ale dílo domácího původu.

Mimořádná tvůrčí odměna:
Anně Valentové za překlad z maďarštiny, Ádám Bodor: Okrsek Sinistra, Havran 2008
Osudy spisovatele Ádama Bodora (1936) poznamenaly politické perzekuce namířené proti jeho otci i jemu samému. Navzdory tomu se autor, začínající publikovat v druhé polovině 60. let, vypracoval z pozice opozičního prozaika v jednoho z nejuznávanějších současných maďarských spisovatelů. Zasloužilo se o to i jeho první rozsáhlé románové dílo Okrsek Sinistra (1992), mrazivá vize destruktivního vlivu totalitní diktatury na člověka a mezilidské vztahy. Příběh, odehrávající se mezi obyvateli jakési fiktivní rezervace uprostřed lesů, se stává téměř abstraktním obrazem zubožené, ponížené lidské existence. Této chmurné vizi odpovídá i autorův specifický jazyk, jemně přecházející od konkrétního k abstraktnímu, z roviny skutečnosti do groteskní pokřivenosti, od strohého popisu lidských událostí k poetickému líčení přírodních dějů.
Anna Valentová (1941), nositelka Státní ceny za literaturu v oblasti překladu (kromě řady významných děl maďarské literatury přeložila i Bodorův román Návštěva arcibiskupa, 2007), se s nelehkým úkolem zachovat záměrně rozporuplný vypravěčský styl a jazykovou strohost vypořádala s velkou dávkou citlivosti, když dokázala zachovat estetiku kontrastů, zachytit svébytnou atmosféru magické románové krajiny a výstižně odstínit jednotlivé postavy.

Tvůrčí odměna:
Zdeňku Frýbortovi za překlad z italštiny, Roberto Calasso: K, Slovart 2008
Italský spisovatel Roberto Calasso (1941) vstoupil do povědomí českých čtenářů knihou Svatba Kadma s Harmonií, v níž převyprávěl starověké řecké mýty. Zabývat se existujícími literárními texty a nacházet v nich nové významy a souvislosti je pro Calassovu tvorbu příznačné. Také jeho novější práce K. (2002) přináší podobný pohled na literaturu: tentokrát jako pozoruhodný příspěvek k interpretaci díla Franze Kafky. Kafkovy texty autor ve své knize přehodnocuje tím způsobem, že vstupuje do mentálního prostoru spisovatele i jeho tvorby a snaží se ji prosvětlit zevnitř, jako by chtěl Kafku převyprávět svými slovy, a to z pozice velmi pozorného a erudovaného čtenáře. Tomu odpovídá i styl knihy: plynulý, čtivý, místy až průzračný, s klasicky vybroušenými větami, ostře kontrastující s obvyklým způsobem psaní italských literárněvědných esejů.
Zdeněk Frýbort (1931), zkušený překladatel italské a francouzské krásné literatury (především díla U. Eca, ale i G. Bonaviriho, C. Malaparteho, A. Moravii, G. Simenona aj.), ve svém převodu beze zbytku zachovává všechny tyto rysy originálu a navíc se bezpečně pohybuje i na půdě četných kafkovských odkazů a citací. I když při své práci využil současných překladů Kafkova díla, dokázal je zcela organicky spojit s vlastním Calassovým textem, takže jeho překlad působí jednotně. Jediným nedostatkem publikace je tak absence poznámkového aparátu, který by serióznost překladatelovy práce s prameny potvrdil.

Tvůrčí odměna:
Marii Havlíkové za překlad z portugalštiny, Bernardim Ribeiro: Kniha stesku, Argo 2008
Bernardim Ribeiro (asi 1482 – asi 1552) je významný portugalský básník a prozaik, jehož podmanivý a vlivný román Kniha stesku se řadí mezi přední díla evropské renesance. Jedná se o dílo žánrově hybridní, obsahující prvky pastýřského, rytířského, milostného a mystického románu či novely. Jeho dějový základ ovšem tvoří tragické okolnosti autorova osobního života, především nešťastná láska k bohaté dceři svého patrona, jak o tom svědčí jméno hlavního hrdiny Bimnarder, v němž je zašifrováno vlastní jméno básníkovo (třebaže moderní kritika takto přímočarou interpretaci odmítá, neboť okolnosti autorova života jsou dosud nejasné). Dílo vyšlo až dva roky po autorově smrti a právě kvůli skandálnímu odhalení rodinných událostí bylo jeho čtení v Portugalsku zakázáno.
Marie Havlíková (1950), přední odbornice na portugalskou a brazilskou literaturu působící v Ústavu románských studií FFUK, dokázala věrně zprostředkovat košatost a přitom lehkost a čtivost autorova stylu a navíc doprovodila svůj překlad fundovaným doslovem, v němž se kromě životopisných souvislostí zabývá možnostmi čtení románu jako iniciačního textu.

Prémie Tomáše Hrácha:
Magdalena Křížová za překlad z hebrejštiny, Avraja B. Jehošua: Milenec, Pistorius-Olšanská 2008
Autorova vyzrálá románová prvotina je napsána vícehlasou formou, s níž se setkáváme i u dalších klasiků moderní hebrejské prózy. Příběh, který je přes civilní podání nabit dramatičností, sděluje šest vypravěčů, kteří jsou současně hlavními postavami a ve vyprávění se pravidelně střídají. Dějovou osu tvoří pátrání jednoho z protagonistů, majitele autoservisu Adama, po milenci jeho ženy Asji Gabrielovi, který zmizel ve víru jomkipurové války r. 1973. Jazyk A.B. Jehošuy je kultivovaný, avšak v nejlepším slova smyslu sdělný, bez složitých větných konstrukcí a symbolických obrazů, realistický a věcný. Styl řeči postav výstižně charakterizuje jejich prostředí: zřetelnou charakterizační roli hraje kupříkladu styl a slovní zásoba teenagerů včetně palestinského Araba Najma, který zná hebrejštinu ze školy a z praktického života, anebo Gabriela, který v jazykové rovině zastupuje jedince žijícího dlouho mimo Izrael a zvyklého vyjadřovat se jiným jazykem.
Všechny tyto rysy se překladatelce Magdaleně Křížové, absolventce oboru hebraistika na FFUK, podařilo výtečně zachytit a uchovat. Její přetlumočení plně respektuje jazyk originálu a zároveň prokazuje širokou invenci v převodu do češtiny, bez jakýchkoli náznaků vlivu původního jazyka.

proslov Zdeňka Berana k vyhlášení cen

posudek na překlad Vlasty Dufkové (Joao Guimaraes Rosa: Burití)

fotografie z předání cen

Krameriův vinš
udílí Obec překladatelů od 90. let 20. století jako poděkování osobám, které se významně zasloužily o podporu a rozvoj literárního překladu v České republice. K udělení Krameriova vinše v podobě dochází při vyhlášení Ceny Josefa Jungmanna, avšak nikoliv každým rokem.
Od OP ho dosud obdrželi:
ředitel nakladatelství MF v 90. letech, Vladimír Pistorius
ředitelka veletrhu Svět knihy, Dana Kalinová
ředitel občanského sdružení Dilia, Jiří Srstka
překladatel Miloslav Uličný a tlumočník Petr Kautský, dlouholetí organizátoři Klubu kultury překladu
překladatelka Jarmila Emmerová

Výbor OP se letos rozhodl vyjádřit udělením Krameriova vinše poděkování Jarmilce Emmerové za neúnavnou, dlouholetou a kontinuální práci pro Obec překladatelů.
Skvělá překladatelka z angličtiny, polistopadová předsedkyně OP zastávala zájmy českých překladatelů na nejrůznějších evropských i domácích fórech. Ať už jako naše delegátka na zasedání FITu, Ceatlu či RUO, pracovala v řadě komisí a porot – pro udělení Státní Ceny, Zlaté stuhy či Ceny Josefa Jungmanna, kterou i řadu let vedla. Vždy vyšla výboru vstříc, pokud jsme se na ni obrátili s jakoukoliv prosbou, často nám vytrhla trn z paty v situacích, kdy bylo třeba jednat operativně a rychle. Na jednáních vždy zastávala věcná a konkrétní stanoviska, jako členka porot vycházela z objektivního hodnocení a dodnes patří k velkým oporám OP.

Ročník 17 (2007)

Porota ve složení: PhDr. Zdeněk Beran, PhDr. Jarmila Emmerová, Dagmar Hartlová, Drahoslava Janderová a PhDr. Božena Koseková udělila:

Cena Josefa Jungmanna za nejlepší literární překlad vydaný v roce 2007
Antonínu Límanovi, za překlad díla Masudži Ibuseho: Na vlnách, Paseka 2007 – japonština

Mimořádné tvůrčí odměny:
Dušanovi Karpatskému a kolektivu, za překlad antologie Koráb korálový, Tisíc let charvátské poezie, Fori Prague 2007 – charvátština
Janě Mertinové, za překlady románů Mark Twain: Dobrodružství Huckleberryho Finna, Albatros 2007, s přihlédnutím k překladu Mark Twain: Dobrodružství Toma Sawyera, Albatros 2006 – angličtina

Mimořádnou tvůrčí odměnu in memoriam:
Erichu Sojkovi, za překlad románu Witolda Gombrowicze: Kosmos, Argo – 2007 – polština

Tvůrčí odměny
Daně Hábové, za překlad souboru povídek Woodyho Allena: Čirá anarchie, Argo 2007 – angličtina
Miroslavu Jindrovi, za překlad románu Johna Updikea: Králík se vrací, Paseka 2007 – angličtina
Tomáši Dimterovi, za překlad románu Terézie Mory: Den co den, Euromedia Group-Odeon 2007 – němčina

Prémii Tomáše Hrácha (uděluje se překladateli do 33 let):
Radkovi Malému, za překlad antologie německého expresionismu Držíce v drzých držkách cigarety, BBart 2007 – němčina

do Síně slávy uvedla:
Jiřího Stromšíka, za překlad autobiografického díla Güntera Grasse: Při loupání cibule, Atlantis 2007– němčina,

Na finanční část ceny a tvůrčích odměn přispěli sponzoři: Reader’s Digest Výběr, Nadace ČLF, Gallery s.r.o.

Ročník 16 (2006)

Porota: PhDr. Božena Koseková (předsedkyně), PhDr. Jarmila Emmerová, Mgr. Alena Jindrová, Drahoslava Janderová, Dominika Křesťanová

Cena Josefa Jungmanna za nejlepší literární překlad vydaný v roce 2006:
Jindřich Vacek za překlad díla Majsebuch aneb Kniha jidiš legend a příběhů, část první a část druhá (vydal Jindřich Vacek)

Mimořádné tvůrčí odměny:
Jan Binder za překlad díla Johanna Gottlieba Herdera Uměním k lidskosti (Oikoymenh)
Miloslav Uličný za překlad antologie španělských básníků 18. století Heroldové jasu (vydal Ivo Železný)

Tvůrčí odměny:
Iveta Mikešová za překlad románu Magdaleny Tulli Soukolí (Paseka)
Libor Dvořák za překlad díla Ivana Bunina Proklaté dny (Argo)
Petra Kůsová za překlad románu Louise Welshové Řezárna (Argo)
Tomáš Jurkovič za překlad románu Haruki Murakamiho Kafka na pobřeží (Odeon)
Ladislav Šenkyřík za překlad sbírky esejů Martina Amise Na návštěvě u paní Nabokovové a jiná setkání (Volvox Globator)
Eva Veselá za překlad románu Petera Ackroyda Fiktivní deník Oscara Wildea (Orsini)
Jovanka Šotolová za překlad románu Jean-Philippa Touissainta Utíkat (Garamond)
Radovan Charvát za překlad románu Roberta Walsera Pomocník (Opus)

Prémie Tomáše Hrácha pro překladatele do 33 let:
Jakub Šedivý za překlad románu Saši Sokolova Škola pro hlupáky (Prostor)

Ceny byly slavnostně předány 2. 10. 2007 v Pálffyho Paláci na Malé Straně v Praze.
Slavnost se konala ve spolupráci s UNESCO.

Výbor Obce překladatelů děkuje Ministerstvu kultury ČR a sponzorům cen, vydavatelství Reader´s Digest Výběr, Nadaci ČLF a Gallery, a.s.

Ročník 15 (2005)

Porota: Jarmila Emmerová, Drahomíra Janderová, Alena Jindrová, Dominika Křesťanová, Miluše Zadražilová, Božena Koseková (předsedkyně). Slavnostní řeč B. Kosekové

Cena Josefa Jungmanna za nejlepší literární překlad vydaný v roce 2005:
Jiří Hanuš za překlad románu Philipa Rothe Lidská skvrna (vydal Volvox Globator)

Hlavní tvůrčí odměna:
Richard Podaný za překlad románu Jonathana Safrana Foera Naprosto osvětleno (vydal BB/art)

Mimořádné tvůrčí odměny:
Jiří Stromšík za překlad románu Güntera Grasse Jako rak (vydal Atlantis)
Jitka Hamzová za překlad esejů Igora Stravinského Hudební poetika (vydal Arbor vitae)
Vladimír Piskoř za překlad novely Aska Sahlberga Pírko (vydal Havran)
Jana Štroblová za překlad sbírky básní Mariny I. Cvetajevové Pij, duše, co hrdlo ráčí (vydal Vyšehrad)
Vladimír Medek za překlad románu Carlose Fuentese Starý gringo (vydal Garamond)

Tvůrčí odměny:
Daniel Nemrava za překlad románu Roberta Bolaňa Chilské nokturno (vydal Garamond)
Helena Beguivinová za překlad detektivní novely Michele Rozenfarbové Klobouk dolů! (vydal Havran)
Hana Linhartová za překlad díla Martina Doerryho Mé zraněné srdce (vydal Prostor)
Alice Flemrová za překlad románu Niccola Ammanitiho Já se nebojím (vydal Havran)
Tereza Černá a Magdalena Křížová za překlad souboru povídek Etgara Kereta Létající Santini (vydalo G plus G)
David Petrů za překlad románu DBC Pierra Vernon Bůh Little (vydala Euromedia Group – Odeon)
Kristina Pellarová za překlad románu Mihy Mazziniho Já, Tito a gramofon (vydalo Argo)

Prémie Tomáše Hrácha pro překladatele do 33 let:
Tomáš Dimter za překlad románu Thomase Bernharda Vápenka (vydal Prostor)

Za finanční složku všech ocenění OP děkuje sponzorům cen:
Reader‘s Digest – Výběr, Nadaci Českého Literárního Fondu a Gallery s.r.o.

Ročník 14 (2004)

Porota: Ladislav Zadražil, Václav Jamek, Zdeněk Beran, Richard Podaný a Vratislav Slezák (předseda).

Cena Josefa Jungmanna za nejlepší literární překlad vydaný v roce 2004:
Věra Koubová za překlad poezie Franze Wurma Rozevřená fuga (nakl. Prostor)

Hlavní tvůrčí odměna:
Petr Borkovec za překlad básnické části díla Vladislava Chodaseviče Těžká lyra (nakl. Opus)

Mimořádné tvůrčí odměny:
Blanka Stárková za překlad románu Javiera Maríase Srdce tak bílé (nakl. BB/art)
Eva Kondrysová za překlad románu Iaina Pearse Neviditelná chvíle rozhodnutí (nakl. Academia)
Zdenka Švarcová za překlad básnického díla Mistra Issy Můj Nový rok (nakl. Paseka)
Dušan Zbavitel za překlad staroindických textů Upanišady (nakl. DharmaGaia)

Tvůrčí odměny:
Kateřina Hilská za překlad románu Virginie Woolfové Paní Dallowayová (nakl. Odeon)
Jarmila Emmerová za překlad románu Daniela Masona Ladič pian (nakl. Pavel Dobrovský – BETA)
Jana Nechutová za překlad díla Aurelia Augustina Křesťanská vzdělanost (nakl. Vyšehrad)
Radovan Charvát za překlad díla Victora Klemperera Deníky 1942—1945 (nakl. Paseka)
Helena Stachová za překlad románu Tadeusze Konwického Bohyň (nakl. Paseka)
Jana Zoubková za překlad románu Libuše Moníkové Fasáda (M. N. O. P. Q.) (nakl. Argo)
Petr Zavadil za překlad básnické sbírky José Ángela Valenteho V kořenech světla ryby (nakl. Fra)

Pocta laureátům:
Jiří Josek za překlad dramat Edwarda Albeeho Hra o manželství, Koza aneb Kdo je Sylvie? (nakl. Romeo)

Prémie Tomáše Hrácha (pro překladatele do 35 let):
Lenka Urbanová za překlad románu Jeanette Wintersonové Jak naštěpit třešeň (nakl. Argo)

Součástí slavnostního podvečera bylo udělení tvůrčího stipendia Hany Žantovské pro rok 2005 na překlad básnického díla do češtiny. Jeho prvním nositelem se stal Petr Onufer, který pro nakl. Opus připravuje na příští rok výbor z díla amerického básníka Richarda Wilbura. Ocenění mu předali zřizovatelé stipendia Irena Murray-Žantovská a Michael Žantovský.

Ročník 13 (2003)
Porota: Jarmila Emmerová, Ladislav Zadražil, Václav Jamek, Zdeněk Beran a Vratislav Slezák (předseda)

Cena Josefa Jungmanna za nejlepší literární překlad vydaný v roce 2003:
Jan Čermák za překlad staroanglického eposu Béowulf (nakl. Torst)

Mimořádná tvůrčí odměna: Jiří Hanuš (John Updike: Gertruda a Claudius; nakl. Paseka), Michaela Jacobsenová (Günter Eich: Krtci a jiné básně; nakl. Paseka)
Tvůrčí odměny: Michala Marková (J. P. Donleavy: Dáma, která měla ráda čisté záchodky; nakl. Argo), Alena Jindrová-Špilarová (Alice Munro: Už dávno ti chci něco říct a jiné povídky; nakl. Paseka), Šimon Pellar (Timothy Garton Ash: Dějiny přítomnosti; nakl. Paseka), Dominika Křesťanová (Peter Carey: Pravdivý příběh Neda Kellyho a jeho bandy; nakl. Argo), Jiří Našinec (Aurelius Busuoicu: Smlouvání s ďáblem; nakl. Hejkal), Dana Gálová (Sándor Márai: Zpověď; nakl. Academia), Zbyněk Černík (Mikael Niemi: Popmusic z Vittuly; nakl.Mladá fronta)
Prémie Tomáše Hrácha: Robert Novotný (Martin A. Hansen: Lhář; nakl. Kalich)
Pocta laureátům: Kateřina Vinšová (Sebastiano Vassalli: Nespočet; nakl. Paseka a Gaétan Soucy: O holčičce, co si ráda hrála se sirkami; nakl. Academia), Anna Valentová (Péter Nádas: Dům paní Kláry; nakl. Mladá fronta)

Ročník 12 (2002)
Porota: Vladimír Mikeš, Zdeněk Beran, Jarmila Emmerová, František Fröhlich a Božena Koseková

Ročník 11 (2001)
Odborná komise pracovala ve složení Helena Beguivinová, Zdeněk Beran, Jarmila Emmerová (předsedkyně), Božena Koseková a Ladislav Zadražil. Na základě prostudování navržených děl (celkem 50 titulů z 21 nakladatelství) a s ohledem na vypracované odborné posudky udělila následující ceny.

Cena Josefa Jungmanna za rok 2001:
Eduard Hodoušek (Leopoldo Alas, Regentka, Arista)

Mimořádná tvůrčí odměna: Jana Mertinová (Grigorij Kanovič, Kůzle za dva groše, Romeo)
Pocta laureátům: Pavel Dominik (Salman Rushdie, Zem pod jejíma nohama, Paseka) a Jiří Pelán (Básníci soumraku, italská poezie pozdní secese, Paseka)
Tvůrčí odměna: Jiří Reynek (Henri Pourrat, Kašpar z hor, Literární čajovna Suzanne Renaud), Miloslav Uličný (Španělské romance, Ivo Železný), Jindřich Vacek (Natan Šacham, Rosendorfovo kvarteto, Paseka), Zuzana Mayerová (Toni Morrisonová, Ráj, Vyšehrad), Zuzana Šťastná (George Orwell, Bože chraň aspidistru, Volvox Globator)
Prémie Tomáše Hrácha: Veronika Havlíková (Harry Mulisch, Procedura, MF)

Ročník 10 (2000)
Odborná komise pracovala ve složení: Helena Beguivinová, Pavel Dominik, Dagmar Hartlová, Vladimír Kříž, Vratislav Slezák, Ladislav Zadražil, Jarmila Emmerová (předsedkyně).

Cena Josefa Jungmanna za rok 2000:
Václav Jamek (Henri Michaux, Prostor uvnitř, MF)

Mimořádná tvůrčí odměna: Jindřich Pokorný (Wolfram von Eschenbach, Parzival, Aula)
Hlavní tvůrčí odměny: Božena Koseková (Heinrich Böll, Skupinový snímek s dámou, MF), Šárka Grauová (Vergílio Ferreira, Navždycky, MF)
Další tvůrčí odměny: Vlasta Hesounová (Jan Karonová, Zlaté dny v Mitfordu, Vyšehrad), Pavla Lidmilová (Clarice Lispectorová, Živá voda, Aurora), Věra Šťovíčková-Heroldová (Ben Okri, Hladová cesta, Volvox Globator), Jana Zoubková (Thomas Brussig, Hrdinové jako my, Labyrint), Dušan Karpatský (Miroslav Krleža, Krása je skutečnost, IŽ), Jiří Našinec (Mircea Eliade, Hádání z kamenů, Argo), Pavla Horáková (Tama Janowitzová, Otroci New Yorku, Volvox Globator), Alice Flemrová (Alessandro Baricco, City, Volvox Globator)
Prémie Tomáše Hrácha (udělována poprvé): Viktor Janiš (Louis de Bernières, Mandolína kapitána Corelliho, BB Art)

Ročník 9 (1999)

Cena Josefa Jungmanna za rok 1999:
Jiří Josek (William Shakespeare: Hamlet, nakl. Romeo)

Mimořádné tvůrčí odměny: Pavel Dominik (Salman Rushdie: Maurův poslední vzdech, nakl. Mladá fronta), Milan Dvořák (Alexandr Sergejevič Puškin: Evžen Oněgin, nakl. Romeo), Anna Valentová (Péter Nádas: Kniha pamětí, nakl. Mladá fronta)
Tvůrčí odměny: Vlasta Dufková (Albert Camus: Léto, nakl. Hynek), Josef Hiršal a Bohumila Grögerová (Ernst Jandl: Rozvrzaný mandl, nakl. Mladá fronta), Dušan Karpatský (Slobodan Novak: Myrha, zlato a kadidlo, nakl. Argo), Olga Krijtová (Cees Nooteboom: Následující příběh, nakl. Mladá fronta), Tomáš Míka (James Hogg: Vyznání ospravedlněného hříšníka, nakl. Argo), Petr Palouš (kolektiv autorů: Monty Pythonův létající cirkus, nakl. Argo), Luba a Rudolf Pellarovi (David Malouf: Vzpomínka na Babylon, nakl. Mladá fronta), Michal Strenk (Ken Kesey: Tak mě někdy napadá, nakl. Argo), Jindřich Vacek (Šmuel Josef Agnon: Šátek a jiné povídky, nakl. Mladá fronta)

Ročník 8 (1998)

Cena Josefa Jungmanna za rok 1998:
Kateřina Vinšová (G. Perec, Život - návod k použití, MF, 1998)

Mimořádné tvůrčí odměny: Pavel Dominik (V. Nabokov, Promluv, paměti), Šárka Grauová (M. de Andrade, Macunaíma), Luba a Rudolf Pellarovi (W. Faulkner, Hluk a vřava)
Tvůrčí odměny: Jarmila Emmerová (Ch. Dickens, Záhada Edwina Drooda), Jarmila Fialová (M. Yourcenarová, A co? Věčnost), František Fröhlich (H. Ibsen, John Gabriel Borkman), Emil Charous (Anton Baláž, Tábor padlých žen), Anna Kareninová (L. F. Céline, Skočná), Hanuš Karlach (F. Werfel, Hvězda nenarozených), Dušan Karpatský (S. Mihalic, Neurvalý den), Eva Kondrysová (Saul Bellow, Děkanův prosinec), Věra Koubová (F. Nietzsche, Dionýské dithyramby), Viola a Zdeněk Lyčkovi (K. Rasmussen, Grónské mýty a pověsti), Jiří Pelán (A. Savinio, Tragédie dětství. Dětství Nivasia Dolcemara), Jiří Stromšík (E. Canetti, Hra očí), Lenka Urbanová (J. Wintersonová, Na světě nejsou jen pomeranče)

Ročník 7 (1997)

Cena Josefa Jungmanna za rok 1997:
Martin Hilský (William Shakespeare, Sonety, Torst, 1997)

Mimořádná tvůrčí odměna: Helena Kadečková (F. A. Sigurdardóttir, Zatímco plyne noc)
Hlavní tvůrčí odměny: Václav Daněk (Josif Brodskij, Konec krásné epochy), Vlasta Dufková (P. Lainé, Krajkářka), Marek Nekula (T. Berhnard, Obrys jednoho života), Helena Stachová (W. Gombrowicz, Ferdydurke)
Tvůrčí odměny: Zbyněk Černík (I. Bergman, Soukromé rozhovory), Věra Dvořáková (S. Germainová, Kniha nocí), D. Hábová (A. Carterová, Krvavá komnata), A. Jindrová-Špilarová (G. Swift, Mimo tento svět), Božena Koseková (J. Urzidil, Pražský triptych), Svetozár Pantůček (Moderní syrské povídky), Barbora Puchalská (T. Pynchon, Městečko Vineland), Anna Siebenscheinová (K. Mann, Bod obratu), Lucy Topoľská (E. Pedretti, Nechte být, paní Smrti), Lenka Urbanová a Miloš Urban (R. Treimanová, Navrácená milost)

Ročník 6 (1996)

Cena Josefa Jungmanna za rok 1996:
Jiří Pelán (Y. Bonnefoy, O pohybu a nehybnosti jámy, Psaný kámen, Torst, 1996)

Tvůrčí odměny: Ludmila Dušková (N. Mandelštamová, Dvě knihy vzpomínek), Eva Pátková (G. Meyrink, Mistr Leonhard), Jindřich Vacek (D. Grossman, Viz Láska), Ladislav Josef Beran (O. Preussler, Útěk do Egypta přes Království české), Šárka Grauová (J. M. Machado de Assis, Posmrtné paměti Bráse Cubase), Josef Kolmaš a Jana Štroblová (Po Ťu-i: Datlovník v meruňkovém sadu), Věra Koubová (F. Nietzsche, Mimo dobro a zlo), Irena Krasnická (E. Stachura, Cestou na Yucatán), Kateřina Lukešová (A. Camus, Člověk revoltující), Tomáš Míka (J. Bunyan, Poutníkova cesta), Vratislav Slezák (H. Hesse, Hra se skleněnými perlami), Miluše a Ladislav Zadražilovi (M. Charitonov, Car a blázen)

Ročník 5 (1995)

Cena Josefa Jungmanna za rok 1995:
Anna Nováková (A. Platonov, Čevengur, Argo, 1995)

Tvůrčí odměny: Dušan Karpatský a Milada Nedvědová (D. Kiš, Hrobka pro Boriše Daniloviče, Encyklopedie mrtvých), Pavel Dominik (S. Rushdie, Děti půlnoci), Tomáš Hrách (N. Cave, A uzřela oslice anděla), Zdeněk Hron (Winston S. Churchill, Druhá světová válka, sv. 5 a 6), Miroslav Jindra (J. Heller, Zavíráme!), Petr Kyloušek (B. Vian, Hlíst a motolice), Sergej Machonin (V. Šalamov, Kolymské povídky), Pavel Weigel (S. Lem, Summa technologiae), Patrik Ouředník (F. Rabelais, Pantagruelská pranostyka)

Ročník 4 (1994)

Cena Josefa Jungmanna za rok 1994:
Jiří Stromšík (E. Canetti, Masa a moc, Arcadia, 1994)

Překladatelské prémie: Kateřina Hilská (V. Woolfová, Orlando), Karel Plocek (G. A. Jung, Duše moderního člověka), Josef Rauvolf (W. S. Burroughs, Nahý oběd),
Jiří Reynek (H. Pourrat, Poklady z Auvergne), Miloslav Uličný (Píseň o Cidovi), Kateřina Vinšová (M. Leiris, Věk dospělosti), Tomáš Zábranský a David Záleský (John Lennon, Nanebepění)

Ročník 3 (1993)

Cena Josefa Jungmanna za rok 1993:
Radislav Hošek (Platón, Ústava, Svoboda-Libertas, 1993)

Hlavní překladatelská prémie: Růžena Ostrá (P. Chamoiseau, Solibo Ohromný)
Další prémie: Anna Kareninová (G. Apollinaire, Zavražděný básník), Josef Kolmaš (Nagsa Öbum), Olga Špilarová (R. Brautigan, Chytání pstruhů v Americe)

Ročník 2 (1992)

Cena Josefa Jungmanna za rok 1992:
Hanuš Karlach (G. Grass, Potkanka, Mladá fronta, 1992)

Hlavní překladatelské prémie: Josef Hiršal a Bohumila Grögerová (H. C. Artmann, Dracula Dracula), Jiří Pelán (R. Queneau, Modré květy)
Další prémie: Martin Hilský (W. Shakespeare, Zimní pohádka), Jaroslav Kořán (Jan Novák, Miliónový jeep), Jaromír Loužil (G. W. F. Hegel, Malá logika), Miloslav Uličný (Stín ráje, tisíc let španělské poezie), Anna Nováková a Vlasta Tafelová (A. Solženicyn, V kruhu prvním), kolektiv překladatelů pod vedením J. Matlové (J. A. Komenský, Obecná porada o nápravě věcí lidských)

Ročník 1 (1991)

Cena Josefa Jungmanna za rok 1991:
Pavel Dominik (V. Nabokov, Lolita, Odeon 1991)

Překladatelské prémie: Lumír Čivrný (Rutbeuf, Život bez rukávů), Anna Siebenscheinová (R. Musil, Povídky, Pozůstalosti ze života), Zdeněk Frýbort (U. Eco, Foucaultovo kyvadlo), Antonín Přidal (J. Heller, Bůh ví), Josef Čermák (J. Le Goff, Kultura středověké Evropy)