Další smutná zpráva

Další smutná zpráva

Střední školu (tj. reálná gymnázia v české Lípě a ve Vysokém Mýtě) navštěvoval 1935-42; 1942 byl zatčen a patnáct měsíců vězněn pro podporu mládežnické odbojové skupiny; od propuštění až do konce války pracoval jako pomocný dělník v zemědělství a ve strojírenském podniku.

Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studoval 1945-50 převážně ruskou literaturu, byl žákem a jeden rok asistentem Bohumila Mathesia. PhDr. dosáhl na základě rigoroza z dějin slovanských literatur a českých dějin. Základní vojenskou službu (1950-52) strávil druhým rokem v nakl. Naše vojsko. Od 1953 působil jako aspirant, poté jako odborný asistent na rusistických katedrách FF UK, přičemž jeho hlavním oborem byla literatura 19. stol. a poezie;  Od 1972, kdy musel z fakulty odejít, se živil jako překladatel a publicista ve svobodném povolání a svým jménem pokrýval několik kolegů a přátel, kteří byli na černé listině. Stejně si počínal jako důchodce, jímž se stal 1982. Roku 1990 byl jmenován docentem ruské literatury na FF UK; na školu se sice nevrátil, příležitostně se však podílel na obhajobách a vědeckých konferencích na rusistických, resp. translatologických pracovištích Karlovy, Palackého a Masarykovy univerzity.

Publikoval od 1945. Až na dvě nedobrovolné přestávky (na přelomu 40. a 50. let, 70. a 80. léta) přispíval do kulturních periodik (Kulturní politika, kde byl 1948-49 redaktorem, Literární noviny, Literární listy a Listy, Kultura, Kulturní tvorba, Plamen, Host do domu, Světová literatura, Dialog) i do kulturních rubrik denního tisku. Zároveň - a to i za normalizace - spolupracoval s většinou pražských nakladatelství (zejména s Odeonem) jako autor více než 70 průvodních slov, redigent spisů B. Benešové, T. Novákové a I. S. Turgeněva, jako pořadatel (příp. spolupořadatel) řady autorských výborů a hromadných antologií (např. ruského symbolismu a akméismu, ale i moderní světové poezie), lektor, editor a překladatel krásné literatury i literární vědy. Je spoluautorem informativní publikace Sovětská literatura II. Ruská poezie (1964), z třetiny se podílel na kompendiu Ruská klasická literatura (1977); 2000 mu vyšel rozsáhlý výbor většinou v 70. a 80. letech napsaných studií Dvě století ruské literatury.

V prvním polistopadovém desetiletí se značně veřejně exponoval: mimo jiní byl členem výboru Českého literárního fondu, členem výboru Obce překladatelů, řídil vědecký, k mezinárodní slavistické veřejnosti se obracející časopis Rossica, edičně připravil 2. vydání klíčové práce J. Levého České teorie překladu a organizačně zajistil sympozium Současné pohledy na překlad klasické literatury. Především však v tomto deceniu i v následujících letech jednak pokračoval ve svých editorsko-komentátorských i kriticko-publicistických aktivitách, jednak na nejrůznějších forech (nejčastěji konferencích pořádaných Slovanskou knihovnou a pracovních schůzkách Klubu rusistů OP a Společnosti Mariny Cvetajevové) vystupoval s přednáškami o ruské literatuře, event. i o problémech odborného i překladatelského prostředkování jejích hodnot české čtenářské veřejnosti (přičemž přednášky proslovené ve Slovanské knihovně vycházely tiskem v jejích Publikacích).

Více informací a bibliografii Jiřího Honzíka - viz naše databáze uměleckého překladu zde.

Představujeme

Cenu Josefa Jungmanna aktuálně

Laureátem 30. ročníku Ceny Josefa Jungmanna za nejlepší beletristický překlad minulého roku byl 5. 10. 2021 vyhlášen Vít Kazmar  za překlad ze španělštiny titulu Juan Filloy Op Oloop (nakl. Rubato). Blahopřejeme! Seznam všech oceněných najdete v Aktuálních informacích.