Další smutná zpráva

Další smutná zpráva

Střední školu (tj. reálná gymnázia v české Lípě a ve Vysokém Mýtě) navštěvoval 1935-42; 1942 byl zatčen a patnáct měsíců vězněn pro podporu mládežnické odbojové skupiny; od propuštění až do konce války pracoval jako pomocný dělník v zemědělství a ve strojírenském podniku.

Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studoval 1945-50 převážně ruskou literaturu, byl žákem a jeden rok asistentem Bohumila Mathesia. PhDr. dosáhl na základě rigoroza z dějin slovanských literatur a českých dějin. Základní vojenskou službu (1950-52) strávil druhým rokem v nakl. Naše vojsko. Od 1953 působil jako aspirant, poté jako odborný asistent na rusistických katedrách FF UK, přičemž jeho hlavním oborem byla literatura 19. stol. a poezie;  Od 1972, kdy musel z fakulty odejít, se živil jako překladatel a publicista ve svobodném povolání a svým jménem pokrýval několik kolegů a přátel, kteří byli na černé listině. Stejně si počínal jako důchodce, jímž se stal 1982. Roku 1990 byl jmenován docentem ruské literatury na FF UK; na školu se sice nevrátil, příležitostně se však podílel na obhajobách a vědeckých konferencích na rusistických, resp. translatologických pracovištích Karlovy, Palackého a Masarykovy univerzity.

Publikoval od 1945. Až na dvě nedobrovolné přestávky (na přelomu 40. a 50. let, 70. a 80. léta) přispíval do kulturních periodik (Kulturní politika, kde byl 1948-49 redaktorem, Literární noviny, Literární listy a Listy, Kultura, Kulturní tvorba, Plamen, Host do domu, Světová literatura, Dialog) i do kulturních rubrik denního tisku. Zároveň - a to i za normalizace - spolupracoval s většinou pražských nakladatelství (zejména s Odeonem) jako autor více než 70 průvodních slov, redigent spisů B. Benešové, T. Novákové a I. S. Turgeněva, jako pořadatel (příp. spolupořadatel) řady autorských výborů a hromadných antologií (např. ruského symbolismu a akméismu, ale i moderní světové poezie), lektor, editor a překladatel krásné literatury i literární vědy. Je spoluautorem informativní publikace Sovětská literatura II. Ruská poezie (1964), z třetiny se podílel na kompendiu Ruská klasická literatura (1977); 2000 mu vyšel rozsáhlý výbor většinou v 70. a 80. letech napsaných studií Dvě století ruské literatury.

V prvním polistopadovém desetiletí se značně veřejně exponoval: mimo jiní byl členem výboru Českého literárního fondu, členem výboru Obce překladatelů, řídil vědecký, k mezinárodní slavistické veřejnosti se obracející časopis Rossica, edičně připravil 2. vydání klíčové práce J. Levého České teorie překladu a organizačně zajistil sympozium Současné pohledy na překlad klasické literatury. Především však v tomto deceniu i v následujících letech jednak pokračoval ve svých editorsko-komentátorských i kriticko-publicistických aktivitách, jednak na nejrůznějších forech (nejčastěji konferencích pořádaných Slovanskou knihovnou a pracovních schůzkách Klubu rusistů OP a Společnosti Mariny Cvetajevové) vystupoval s přednáškami o ruské literatuře, event. i o problémech odborného i překladatelského prostředkování jejích hodnot české čtenářské veřejnosti (přičemž přednášky proslovené ve Slovanské knihovně vycházely tiskem v jejích Publikacích).

Více informací a bibliografii Jiřího Honzíka - viz naše databáze uměleckého překladu zde.

Představujeme

Cenu Josefa Jugmanna

Cenu Josefa Jugmanna

Slavnostní vyhlášení 26. ročníku Ceny Josefa Jungmanna za nejlepší překlad uplynulého roku se uskutečnilo v pondělí 2. října 2017 v prostorách pražského Goethe-Institutu. Výsledky uveřejňujeme v rubrice Aktualit.